V posledních dvou týdnech se událo mnoho věcí, nad kterými je potřeba se zamyslet. Jednou z nich je nechvalně proslulý „festival“ Prague Pride. Tam se mimochodem měla, kromě protestantských bohoslužeb, každoročně konaných u Martina ve zdi, konat ještě jedna bohoslužba, a to římsko-katolická. Jelikož se proti tomuto záměru zvedla vlna kritiky nejen od tradičních katolíků, vydalo Arcibiskupství pražské dokument, v kterém oznamuje, že stále ještě kněz David Oláh má zákaz kněžské služby a nic se na tomto zákazu nezměnilo. A tak si vzal jmenovaný k ruce svého kamaráda, zneuznaného „morálního teologa“ Jardu Lormana a jali se činit „pastorační službu“ LGBT komunitě.

Ačkoli si vážím reakce obou jmenovaných na facebookovém profilu hnutí Logos, jehož administrátor umístil na zeď tohoto profilu „vtipnou“ fotku sochy Ježíše Krista s maskou jednorožce a pánové vyjádřili své znechucení nad tímto činem, nemohu souhlasit s jejich dalším počínáním. Je důležité zmínit jednu věc. Homosexualita jako taková byla v určitém měřítku v církvích přítomna vždy. Nebudeme se bavit o tom, zda je vrozená, získaná, léčitelná atakdále. Lidé, kteří k ní měli sklony, byli vždy v církvi nějakým způsobem aktivní, ale bojovali s ní, a kdo tento nelehký boj nezvládnul, nikdy svoji homosexualitu neprezentoval jako nějakou ctnost a nechtěl měnit ať už katolickou nebo pravoslavnou církev k obrazu svému. Respektive zvolil život v tichosti, snažil se modlit a srovnat se se svým svědomím.

Byl-li nějaký homosexuál ve vysoké církevní funkci, po určité sebereflexi buď odešel bojovat a nést svůj kříž do klášterního společenství, samoty anebo odešel z výkonu církevní služby. Tiše, bez humbuku, vědom si svého provinění, které neomlouval. Přesto to neznamenalo, že by jej Hospodin zavrhnul a tito lidé to ani tak nevnímali. A takových různých příkladů jsou jak na východě, tak na západě mraky. Problém není primárně homosexualita. Problém je agrese a pýcha, kterou předvádí dnešní zneuznaní duchovní. V pravoslavné církvi, pokud jste řádně ženatým knězem, nesmíte přistoupit k prestolu a sloužit liturgii, i když jste večer před tím spali se svojí vlastní ženou. Prostě to tak je a kněží si na to museli zvyknout. Stejně tak byste neměli přistupovat k oltáři, jste-li s někým ve při. To, jak to kdo dodržuje, je na jeho svědomí a nebudu tady psát o tom, jak je v pravoslaví vše růžové a lítají tam motýlci, protože není.

Tady jde ale o to, že jakýkoli kněz, který se dopouští neposlušnosti a koná bohoslužby, ačkoli je suspendován a je jedno, jestli je to pro LGBT komunitu nebo pár seniorek, člověk, který nemá požehnání k výkonu kněžské služby, se ocitá v hluboké apostasi. Poslušnost podle Jardy Lormana není primární ctností. A proto on a David Oláh si mohli dovolit projevit neposlušnost a vykonat mši pro LGBT komunitu. Ano, neposlušnost biskupovi se dá za určitých okolností omluvit. Ale nikoliv neposlušnost vůči Bohu a učení celé Církve. Já bych, ačkoli nejsem morální teoložka, připomněla, že jak Jarda Lorman, tak i David Oláh, si velmi rádi práší ústa o Krista. A ráda bych jim něco vzkázala:

Jste-li opravdu věřící, otcové Davide a Jaroslave, píši otcové, protože bohužel máte na sobě nesmazatelné kněžství Kristovo a budete ho mít, i když budete jednou za své konání exkomunikováni, neměli byste ve své nezměrné a ďábelské pýše obhajovat neposlušnost jako svátost a bohulibý čin. Neposlušnost byla vlastní nejkrásnějšímu andělu Luciferovi, který nechtěl sloužit v nebi, ale vládnout v pekle. Poslušnost je totiž typická pro toho, kdo za vás a vaše hříchy zemřel na kříži. Ježíš Kristus byl poslušný až k smrti, ten Ježíš, na kterého vaši kamarádi z Logosu dávají hlavy jednorožce a ještě se hloupě vymlouvají na to, že byl ve středověku spolu s Bohorodicí Pannou zobrazován jako toto bájné zvíře.

Neberte si Krista jako rukojmí. Nepřekrucujte učení vaší Církve, nekažte bludy a nevybírejte si to, co se vám hodí do krámu. Jste-li katolíci, žijte podle katolické nauky a kanonického práva. Ďábel se vždy odívá do hávu anděla světla, který má na jazyku „dobro“, umí se velmi dobře obhajovat a vykřikuje fráze o vlastním konání, které to dobro podporuje, ba dokonce vytváří a ti, co se na tomto procesu nepodílí, se mají stydět. Ďábel má rád neposlušnost, netvoří, jeho jediným cílem je bořit, rozeštvávat a ničit. Kristus dává svou poslušností věčný život. Pokud ho nechcete následovat, chcete hájit svou neposlušnost a říkat, že je v pořádku, zrazujete svého Spasitele. A není to tím, že jste homosexuálové anebo si to myslíte. Je to tím, jak jednáte a že si libujete ve vlastní pýše a odmítáte následovat poslušnost Kristovu.